Únor 2010

Akta-x download

27. února 2010 v 17:51 | Marda

Akta-x download

Agent Mulder a agentka Scullyová, ústřední postavy seriálu Akta X, jsou agenti FBI, kteří vyšetřují případy, se kterými si nikdo nevěděl rady a nakonec je úředníci zavřeli do složky Akt X-nevyřešitelných případů. Ale pak se dostali do ruk této nerozlučné dvojice, nadšence pro paranormální jevy, který je přesvědčený, že mu sestru unesli mimozemšťani a agentky věřící v boha, která k paranormálu přistupuje tězce skepticky.




Torrenty http://gifgallery.webzdarma.cz/animations/arrows_2/aniblue02_tiltsideways_down.gif










Návštěvnost 15.2. 2010 - 21.2. 2010

22. února 2010 v 18:22 | Marda

Návštěvnost za minulý týden (15.2. 2010 - 21.2. 2010) je:

Pondeli: 31
Utery: 16
Streda: 25
Ctvrtek: 84
Patek: 59
Sobota: 57
Nedele: 30

Celkem: 302

Díky moc :)

Kutím ikonku pro nové SB :)

20. února 2010 v 15:14 | Marda


UFO honilo auto

19. února 2010 v 13:53 | Fox Mulder

UFO honilo auto


Mému otci se ještě dříve, když hrál u jedné kapely, stalo cestou domů něco divného.
Přihodilo se to cestou do města Kadaně. Táta se vracel domů se svou kapelou po velkém, náročném koncertě. Jeli menší zkratkou a při jízdě hovořili o všem možném. Nutno dodat, že na otázku UFO byl táta velmi skeptický.

Vraceli se cestou kolem lesíku u vodáren a vzrušeně hovořili o úspěšném turné a při tom si vesele notovali. Cesta jim ubíhala rychle, když se najednou za nimi rozsvítila jasná světla. Tátův nejlepší kamarád řekl: "Doufám, že to auto za náma ty dálkové světla zhasne!". Táta se neustále otáčel, ale žádné auto tam neviděl, jen to obří světlo tam pořád svítilo. Když trochu zrychlil, to světlo zrychlilo také a bylo pořád blíž a blíž, až se octlo vedle auta. Nevěřili svým vlastním očím - vypadalo to jako veliký, stříbrný, doutníkový válec, osvětlený z okrajů čtyřmi barvami.
Chvíli to kolem nich letělo a pak to potichu, ale rychle zmizelo.

Od té příhody už táta nebyl žádný skeptik a doufal, že už podobnou zkušenost nikdy nezažije.

Autor: M.O.





UFO nad Telčem

19. února 2010 v 13:49 | Fox Mulder

UFO nad Telčem

Asi před čtyřmi lety se v Telči oslavovalo kulaté výročí města. Byla to veliká sláva, lidé se sjeli z celého kraje. Večer se v zámeckém parku konal ohňostroj. Bylo jasno, svítily hvězdy a jak se stává, ohňostroj měl zpoždění.

Mí bratranci a sestřenice se bavili mezi sebou, a tak jsem koukala po hvězdách, hledala jsem známá souhvězdí. Pak se můj zrak zatoulal na oblohu nad skleníkem, kde byl rušivý mrak. Zaujal mě světelný bod, který měl na pohled velikost obyčejné hvězdy. Na chvilku jsem odvrátila oči, abych se podívala, kolik se přišlo podívat lidí. Neustále mě to přitahovalo k obloze nad skleníkem. Hned jsem se podívala a soustředila svůj zrak na tu tečku na obloze. Pak jsem přestala věřit svým očím, ten bod se hýbal! Nemohlo to být letadlo, to bliká a letí jedním směrem. Ten bod se ale pohyboval neuvěřitelnou rychlostí a létal cik cak, až úplně zmizel. Byla jsem celá zkoprnělá. Něco mi pořád říkalo, ať o tom nemluvím. Mlčela jsem.

Po tři čtvrtě roce jsem to teprve někomu pověděla.
Zrovna teď, když to tak píšu, mi úplně buší srdce, jako bych to prožila znovu.

Autor: Xnapp





Perseidy

19. února 2010 v 13:42 | Marda

Perseidy

Stalo se to v létě, když jsem se koukal na balkóně na hvězdy a čekal na "perseidy". Asi tak kolem půlnoci jsem si všiml rychle se pohybujícího bodu ze směru od Vídně k severu, což bylo podivné, protože je to mimo veškeré letecké trasy. A tak jsem vzal dalekohled a podíval se na to... byly to tři světla ve tvaru trojůhelníku, takže jako letadlo až na to, že normální ledadla mají čtyři světla a jedno bliká.

A pak se stalo něco, po čem mi prošel mráz po zádech. Ten objekt zabočil v úhlu 90 stupňů! A to během okamžiku a asi po 10. vteřinách letu se zase vrátil na původní dráhu a asi za půl minuty zmizel za horizontem.

Nevím co to bylo, ale na 100% pro to neplatil zákon setrvačnosti.
Autor: Dragon






Povaleč chytl mimozešťany při "činu"

19. února 2010 v 13:33 | Fox Mulder

Povaleč chytl mimozešťany při "činu"


Horko v srpnovém odpoledni bývá vždycky na padnutí a v hospodě bylo plno. Venku vedro vyráželo dech, tady v hospodě byl sice chládeček, ale zase se člověk dusil kouřem. Byl tu hluk jako na nádraží před příjezdem vlaku, směsice hlasů, jeden překřikoval druhého. Každý tu měl svůj názor na různé věci a ten názor se snažil prosadit. I těch pár piv udělalo svoje... Místo bylo jen u místního povaleče, který tu seděl u jednoho piva už od rána a zíral ven do otevřených dveří, jak se tam plazí v tom horku lidé z práce do práce.

Přisedl jsem a slušně pozdravil, což asi na něho mělo nějaký výchovný účinek, protože si sedl do pozoru, protřel oči a zadíval se žíznivě na pivo, které přede mnou okamžitě přistálo. První pivo jsem vypil skoro okamžitě, jen to zasyčelo. Upil jsem z druhého a začal pozorovat okolí.
"Kruhy, kruhy, všichni jsou blbci!" To promluvil můj soused. Pravděpodobně chtěl navázat nějakou konverzaci a nevěděl jak na to. Nevěnoval jsem mu pozornost a dál se věnoval svému pivu a okolí.

Potom mě přece něco blesklo hlavou. Včera odpoledne, asi touto dobou, byl tu na městečku veliký poprask. Na poli ve vedlejší obci, které vlastní družstvo se objevily kruhy v obilí. Místní policie hned případ vyšetřovala. Kus pole zničeného! Obilí stočeno do podivných asi šesti kruhů, trochu připomínající strukturu atomu, vzájemně spolu propojených cestičkami. Pro policajty to bylo dílo vandalů, protože ze silnice sem vedla úzká cestička, kudy pravděpodobně ničitel přišel. Jenže jak by jeden člověk udělal šest kruhů, největší v průměru kolem dvaceti metrů. Na pole je vidět od tamějšího kravína a lidé, kteří tam pracovali a pole měli celý den na očích, nikoho neviděli. Stalo se to v poledne. Odešli na svačinu, na které byli asi půl hodiny. Když se vrátili, pole už bylo pěkně okroužkováno. Zpočátku na sebe nedůvěřivě zírali, potom zavolali majitele pole a tomu stoupl tlak natolik, že zavolal policii. Taková škoda! Nikdo si nevšiml, že na silnici od pole k městečku se potácel místní povaleč. Nikdo by ho ani z takové namáhavé práce nepodezříval.
Policajti do protokolu zaznamenali, že škodu způsobil neznámý vandal a tím to haslo. Na pole se nahrnula spousta lidí, každý si utrhl klásek na památku a za chvilku bylo pole zničené víc než od neznámých vandalu, známými lidmi. K večeru přijely tři auta novinářů, kteří fotili už jen vytrhané a pošlapané pole.

A ten, který opravdu něco musel vidět, protože se v tu chvíli kolem pole pohyboval, tu seděl přede mnou a brumlal něco o kruzích.

Mávl jsem rukou na vrchního a poručil pivo a velký rum. Když to vrchní přinesl, přesunul jsem to k sousedovi. "Tak jak to bylo s těmi kruhy," povídám.
Začal kreslit rozlitým pivem kruhy po stole a povídá.

"Tak já ti to tedy řeknu-vole. Kdybys viděl to co já vole, tak bys s toho vole byl úplně štajf, vole!"
"No dobře vole," povídám, abych se přizpůsobil. "Tak jak to tedy bylo?" "Šel jsem do vesnice, vole," začal a kývl na vrchního pro další pivo. "Po silnici. Bylo strašný vedro a tak jsem zalezl vole kousek do žita vole, tam jsem si lehl a usnul vole." "Vole, vole normálka. Měl jsem tři piva z osmi, co nechali ti pracanti vod výkopu, co dělají přípojku do kravína. S těch vosmi jsem slil tři. Moc toho nenechali."

Rum už zmizel a povaleč se začal potit. Řeč vázla, proto jsem byl nucený objednat další rum a pivo.

"Tak, jak to bylo s těmi kruhy?" musel jsem znovu navázat na téma. "No vole, tak jsem zalehl a usnul. A já když usnu, tak spím!" Snažil se mě to hned předvést, jenomže já do něho žduchnul loktem a přistrčil rum. "Jo, jo, tak jsem usnul. Najednou se něco rozsvítilo vole. Jako bych se díval přímo do slunka a to jsem měl zavřené voči, vole. Lítal jsem v kruhu, jako kdyby mě někdo uvázal za nohy a točil se mnou, vole. A pořád to strašný světlo. Hučelo to, jako když foukáš do hrdla flašky, jako lokomotiva v tunelu vole, vole. Potom jsem letěl někam nahoru. A najednou byla tma vole a zima."

Zase začal usínat, tak jsem objednal další pivo. Bylo stále těžší z něho dostat pokračování, jako by mu v tom něco bránilo, po každém druhém slově usínal.

"Když jsem se znovu podíval, stáli u mě jakési lesklé potvory, jakoby oblečené do alobalu vole, velké voči, přesně takové, jako moje kočka. A vole, něco mě strkali do nosu vole! Bolelo to jak sviňa, cítil jsem to až v mozku, vole. Kolem byla tma. Jen ty voči jsem viděl, vole. Potom mě něčím píchali do ruky. Všude byla jen ta tma a zima. Jen ty voči!"

Začal se potit a zčervenal, že jsem se skoro bál, aby ho neranila mrtvice. "Potom jsem se začal zase točit. Vole, točila se mě jenom hlava, tělo stálo. Jako by mě ju chceli vodšroubovat. A zase jsem letěl vole. Dolů. Dyž jsem se probudil, ležel jsem kousek od silnice v příkopu. A vole, viděl jsem dvě slunka. To jedno se zmenšovalo, zmenšovalo, až vole úplně zmizelo." Nějak mu ani to pivo už nechutnalo. Odstrčil ho od sebe a zase pro změnu zbledl. "Vole, kdybys viděl jak mě bylo špatně, stál jsem u stromu a blil jako prase, vole. To právě přijeli policajti. Chtěl jsem jim říct, jak to všechno bylo, ale voni si myslí, že su blbec. A už mě dej pokoj vole!"

To byl poslední srozumitelný zvuk, který vydal. Padl hlavou na stůl a začal hlasitě chrápat. Chlapi od vedlejšího stolu se mě snažili klepáním na hlavy naznačit, že je to prostě vůl. No dobře. Dopil jsem pivo, zamával na vrchního a čekal na placení. Venku se nějak zatáhlo,nebo to byl kouř z hospody?

Povaleč chrápal opřený o ruku a rukáv ušmudlané košile se mu svezl dolů. Co to na té ruce má vytetovaného? Zaostřil jsem zrak a trochu jsem se nahnul blíž. Podivné tetování, jako reliéf. Bylo to šest kruhů tvořících jakoby strukturu atomu uzavřených do oválu. Kolem oválu naznačené paprsky jako slunce.

Vyšel jsem z hospody do horka srpnového dne. Taky se mě trochu zamotala hlava. Ten povaleč určitě ani nevyhrnul košili, aby se podíval, co má na ruce.

Autor: Karel





Náhodně pozorované UFO dítětem

19. února 2010 v 13:18 | Marda

Náhodně pozorované UFO dítětem

Bylo mi asi pět let. Spala jsem v pokoji s rodiči, protože jsme právě dostavěli dům a většina pokojů ještě nebyla hotová. Prozatimní ložnice se nacházela v prvním patře.
V noci jsem se probudila a potřebovala na záchod. Vstala jsem a jen tak náhodou se podívala z okna. Nad sousedovic polem se vzášelo něco, co vydávalo bledou, jasnou zář. Nevím, jak dlouho jsem tam stála a pozorovala ten létající talíř... Pamatuji si, že jsem se otočila, protože jsem slyšela, jak se mamka pohnula. Když jsem se otočila zpět k oknu, nic už tam nebylo.
Druhý den jsem tento úkaz nakreslila tak, jak jsem si ho pamatovala, abych přesvědčila rodiče, co jsem viděla. Dodnes mám obrázek schovaný.
Vím, že mi nikdo nebude věřit, já sama občas taky pochybuju. Ale proč by si pětileté dítě vymýšlelo, že vidělo UFO?

Jinak jsem skoro normální :-). Je ale pravdou, že se mi občas přihodí divné věci. V noci procházím pod zhasnutou lampou (veřejného osvětlení) a právě ve chvíli, kdy jsem přímo pod ní, se rozsvítí. Jakmile udělám další krok, zhasne. Když pod ní prochází jiní lidé, nikdy se nerozsvítí...
Občas taky mám "deja-vu" a někdy vím, co si určitý člověk myslí, jako letos na Vánoce, kdy mi mamka "telepaticky vyžvanila", že dostanu el. kytaru...
Autor: Pajax





Únos šediváky

19. února 2010 v 13:11 | Fox Mulder

Únos šediváky

Bylo září roku 1997, šla jsem spát něco po půlnoci a nemohla jsem usnout. Ležela jsem a měla zavřené oči, měla jsem samozřejmě zhasnuto. Asi za 10 minut světlo (jako když někdo rozvítí), otevřu oči a vidím na stropě přesně nad mojí postelí ostré, modré světlo průměru žárovky, zírám do toho světelného bodu a nechápu, co to je. Najednou se světlo rozsvítí v plné síle a vytvoří kolem mne modrý, průhledný kužel, který se zužoval do toho bodu. Chci křičet nebo utéct, ale nemůžu vydat žádný zvuk, nemůžu dýchat, nemůžu se pohnout.

V tom se ze středu toho světla začíná po mě natahovat ruka, chci uhnout, nejde to, ruka se blíží ke mně a chytá mě za levé rameno. Její dlaň a prsty jsou 2 x větší než lidská ruka, paže je nekonečná, nic, jen to chapadlo. Vše vnímám a vidím, táhne mě šílenou rychlostí "někam" tím světelným tunelem, cítím průvan a vlasy mi vlají. Najednou ležím na operačním stole, kolem stolu stálo 8 bytostí, vzezřením a výškou jako šediváci, brali mi vzorky krve, ne klasicky jehlou, ale jenom přiložili průhlednou trubičku na mé tělo, tam kde je srdce a já vidím, jak proudí krev, to bylo rychlé a bezbolestné, pak mě vyšetřují orgány a celé tělo nějakým přístrojem, který vypadá jako široká trubka, má průměr asi 20 cm. Z přístroje vychází světlo a vypadá to jako by vše fotili s bleskem. Za celou dobu bytosti nevydají ani zvuk, jen se nade mnou sklánějí, každý chvilku a jen si mezi sebou vyměňují pohledy (komunikují spolu asi telepaticky).
Nic mě nebolí, ale snažím se bránit, ovšem nic, nepohla jsem ani prstem. Najednou se dozvídám taky telepaticky, že se nemám obávat, že hledají lidi, kteří v sobě mají gen jejich předků, kteří zde dříve byli, protože oni už nemají možnost se množit a potřebují naše rozmnožovací buňky. Pak se všichni uklonili, jako by mě poděkovali a pak už nic, probouzím se ráno v posteli úplně bez energie.

Hrozně mě bolí rameno, začínám si vzpomínat, co se v noci stalo, dívám se na rameno a vidím nějaké fleky na pyžamu, utíkám se podívat do zrcadla. Šok!!! Na pyžamu jsou fialové skvrny, zírám na to a svlékám si pyžamo, další šok!!! Na rameně mám modřiny. Prohlížím si podrobně pyžamo, najednou to vidím, skvrny jsou tmavě fialové a mají strukturu otisku prstů, ale ve tvaru pavučiny. Tím se přesvědčuji, že to nebyl jenom sen, ale realita. Nebýt těch modřin a těch skvrn, nikdy bych tomu nevěřila a ani nikomu bych to nevěřila. Ještě dlouho jsem seděla a přemýšlela, kam bych zavolala a poslala pyžamo, aby to někdo prozkoumal. Měla jsem důkaz možná první na světě!!

Odpoledne jsem modřiny i pyžamo ukázala manželovi a kamarádce, oba mi řekli, ať to nikam neposílám, že mě budou vláčet v mediích a budu za blázna, protože jsem se styděla někomu cizímu o tom říct. Schovala jsem tedy pyžamo do igelitového sáčku a zastrčila dozadu do skříně.
Asi za půl roku ke mě přišla kamarádka, která o tom věděla a přivedla svoji známou, která to chtěla vidět. Nejdříve jsem se zdráhala, ale pak jsem to přinesla. Když jsme pyžamo vytáhly, hned jsme si všimly, že skvrny jsou mnohem světlejší než původně. Začali jsme diskutovat, jak je to možné, když jsem to neprala a měla schované na tmavém místě. Známá mé kamarádky mě přesvědčovala, abych to někam poslala, ale to jsem zamítla.
Po nějaké delší pauze (asi 3 roky po události) to chtěl zase někdo vidět, skvrny byly opět o něco světlejší. Byla to záhada, barva která bledne ve tmě, nebo časem?
Pak přišly záplavy, přišli jsme o všechny věci a důkaz byl taky zaplaven. Když jsme vyhazovali věci do pytlů, najednou jsem narazila i na ten sáček s pyžamem, skvrny tam sice ještě byly, ale vše bylo kontaminované, tak jsem to vyhodila. Poprvé jsem zalitovala, že jsem to už dávno někam neposlala, teprve tehdy mě napadlo, že jsem to mohla udělat anonymě, nebo jsem to mohla prodat sběrateli, ale už bylo pozdě.

V tom roce se mi stalo těch únosů víc, byly nepravidelné a děly se docela hrozné věci. Nakonec jsem přišla na to, že když budu chodit spát do obýváku, nebo do ložnice až po druhé hodině noční, neděje se nic a mám klid.

Autor: Marie






Zrnící televize

19. února 2010 v 12:42 | Marda

Zrnící televize

Pamatuji si přesné datum - bylo to na podzim roku 1991 v noci z 15. na 16. října v Chodově u Karlových Varů. Datum si pamatuji proto, že jsme slavili narozeniny dcery a současně mé umístění v konkursu na význačnou pozici. Musím taky upřesnit, že při oslavách v naší rodině neteče alkohol proudem, ale je požíván velice střídmě.

Nyní vlastní událost, která mi dodnes nedá pokoj, vzpomenu-li si na ní:
Hosté se kolem 22. hodiny rozešli do svých domovů, žena poklidila a já zůstal v obývacím pokoji, zapnul jsem televizi a spíše než obrazovkou jsem se zabýval úvahami o naší budoucnosti v novém městě a funkci. Při těchto úvahach jsem usnul...
Náhle jsem se probudil, bylo zhasnuto, v televizi zrnění a to mne zaujalo, protože bylo jiné, než jindy - na tmavé obrazovce se zrnění sbíhalo doprostřed obrazovky a jakoby bylo vtahováno kamsi do hlubin obrazovky, jakoby za ní - vypadalo to tak, jak jsou dnes pomocí gafických programů zobrazovány černé díry.
Najednou se za okny osvětlilo jako za bílého dne. Doběhl jsem k oknu, abych se podíval, co to svítí a než jsem otevřel okno, tak se opět setmělo a obrazovka zrnila svým obvyklým způsobem.

Následující den, t. j. 16. 10. 1991 se rozhlas ve zprávách zmiňoval o světlech v okolí Karlových Varů.

Autor: Z.W.





Pro LunaMoon a uru

18. února 2010 v 17:50 | Fox Mulder

Pro LunaMoon a uru


Ahojky!

Nevím jestli chci spřátelit když jste mi nenapsali adresu Vašeho blogu :) Tak mi jí písněte....

Dva únosy po sobě

18. února 2010 v 13:57 | Fox Mulder

Dva únosy po sobě

Na jaře roku 1996 jsem zažil něco, o čem dodnes přemýšlím a co mne dodnes někdy strašívá...

Byl jsem tehdy doma se svou tehdejší přítelkyní a nedělali jsme vlastně celý den nic neobvyklého. Odpočívali, šli na procházku a večer se dívali na televizi. Asi okolo jedenácté hodiny večerní jsme si šli oba lehnout do ložnice.
Přesně v 01.16 ( podíval jsem se na hodiny-digitální ) mne probudilo nádherné červené světlo. Takový barevný odstín jsem nikdy předtím, ale ani nikdy potom neviděl...
Další vzpomínky jsou velice útržkovité. Vedli mne dlouhou chodbou ( několik malých, šedivých, za námi kráčela bytost vysoká asi 2 až 2.5 metru vysoká-bytost, byla černá a nedal se rozeznat žádný obličej ).
Dále si pamatuji velikou šedivou místnost, kde seděli muži a ženy, obě pohlaví odděleně... pak následuje výpadek.
Jako další si pamatuji místnost, ve které jsem ležel, asi na nějakém vyšetřovacím stole, nade mnou byl nějaký přístroj, ze kterého vedly různé hadice a připojení k přístroji, který měla na pravé horní končetině připevněna ta veliká, černá bytost.
Dále si pamatuji, že na tom přístroji zářila různá světla, ne odděleně, ale vcelku, ty barvy přecházely plynule jedna do druhé...
Ta bytost mi přejížděla tím přístrojem nad celým tělem a zajímavé je, že nad místy, kde mne občas něco pobolívá, se barva změnila na červenou... výpadek.
Potom mi ten veliký černý ( předpokládám, že to byl on, jestli se něco takového dá říci ) přiložil ten přístroj k pravému stehnu. Z přístroje vyjely tři dlouhé jehly, sestavené do trojúhelníku a zajely mi pod kůži.
V tu chvíli jsem se probral podruhé. Na hodinách bylo 6:18, ležel jsem na přikrývce, nikoli pod ní, a hlavou dolů... Protože jsem pociťoval lehkou bolest v noze, a protože jsem se potřeboval vzpamatovat ze zážitku, který jsem pokládal za noční můru, šel jsem do koupelny, rozsvítil, a hádejte co? Na mém pravém stehnu byly tři vpichy s čerstvě zaschlou krví... Chtěl bych jen říci, že nejsem ani alkoholik, neberu drogy a ve spánku se zásadně a nikdy nevyhrabávám z pod peřiny a nelehám si hlavou dolů. Od té doby jsem se s tím svěřil jenom několika svým nejbližším.
Také občas mívám v noci nevysvětlitelné stavy úzkosti a pocit přítomnosti něčeho dalšího. Noha mne občas pobolívá bez důvodu.
Po rozchodu se svou přítelkyní jsem se odstěhoval na Lanzarote a pomalu zkusil zapomenout na to, co se mi přihodilo. Bohužel však ne na dlouho...
Pokud jste někdo byli na Kanárech, víte, že vzduch je neuvěřitelně čistý ( tedy pokud není Kalima ) a je vidět na míle daleko.
Jednou večer jsem se vracel domů a po cestě se zastavil, vystoupil z auta a obdivoval nádhernou noční oblohu. Najednou mne zaujal pohyb několika zářicích bodů, nízko nad obzorem, směr severo-západní. Zářicí body opisovaly různé křivky, až se najednou spojily do dokonalého kruhu, který se roztočil a spojil v jediný, zářicí bod, který zmizel nad oceánem. ( Pro skeptiky podotýkám, že v té době nebyla na Lanzarote diskotéka, která by používala laserové zařízení na promítání obrazců nad oblohu, což jsem si později i ověřil na Cabildo de Lanzarote ( radnice, nebo chcete li guvernat ).. Od té doby se mne v nepravidelných intervalech zmocňovala úzkost a špatná nálada, která vyvrcholila druhým zážitkem v roce 2004.

Bydlel jsem tehdy na poměrně osamoceném místě ve středu ostrova, kde se občas pobertové zkoušeli dostat do domu. Z toho důvodu jsem měl doma golfovou hůl (drive one).
Jedné noci, stejně jako minule, jen světlo bylo nažloutlé, jsem se probudil s pocitem děsu a cizí přítomnosti. Popadl jsem golfovou hůl ( myslel jsem, že se někdo dobývá dovnitř ) a šel se podívat přes francouzské okno na zahradu... Dále si pamatuji, že se mi ta golfová hůl bez zjevné příčiny začala ohřívat v ruce, až byla ocelová část rozpálená do červena ( to vše trvalo několik sekund ), takže jsem byl nucen ji upustit.
Pak si pamatuji, že ti malí, šediví, ke mne vztahovali ruce a uklidňovali mne (jejich hlasy se nedají slyšet, mluví k vám telepatii).. Říkali, abych se nebál, že se mi nic nestane.. Dále si nepamatuji nic, jen žlutou záři a probuzení ve stejně nepravděpodobné poloze, jako při prvním zážitku...

Zůstávají mi stále úzkostné stavy a ještě jsem nenašel příležitost k regresivní hypnóze, protože nevím, na koho bych se měl obrátit...

Díky za čas, který jste věnovali přečtení mého příběhu a chtěl bych Vás, všechny čtenáře ujistit, že jsem si, jakkoli to zní nepravděpodobně, nevymyslil ani čárku z celého příběhu.

Autor: Andrei Glitta





Objekt nad kopečky

18. února 2010 v 13:45 | Marda

Objekt nad kopečky

Je úplně normální, že lidi nevěří někomu, kdo údajně viděl něco, co není vědecky prokázáno a bohužel je to i dost častý i v rodinách, kdy se něco neuvěřitelného snažíte říct a nikdo vám nevěří. Teď Vám chci říci, něco se mi doopravdy stalo a neumím si to vysvětlit...

Stalo se to v létě, asi před třemi roky. Tehdy jsme byli s rodinou na dovolené v Podšumaví ve vesničce Kahov u Prachatic. Byl pěkný, letní den, na obloze jen pár bílých mráčků a nám vládla taková prazdninová pohoda.
Vraceli jsme se zrovna z nějakého výletu a jeli jsme půvabnou silničkou, která se vinula mezi kopečky a lesy. Bylo asi 5 hodin sluníčko, krásně svítilo a já se díval na okolí. Vyjeli jsme z lesa do volného prostranství a tu mé oči vyjely nahoru na nebe. Nad jedním z kopečků viselo v docela velké výšce "cosi". Byl to malinkatý, kulatý objekt, lesklé, hnědé barvy a stál pořád na jednom místě nad tím kopcem. Trošku se to lesklo od slunce, ale bylo to ostře vidět před bílým mrakem, v té chvíli proplouvajícím kolem.
Říkal jsem rodině, že tam něco je, ale rodiče si toho nevšímali. Jediný bratr se tam podíval a viděl to také. Ještě chvíli to bylo vidět, ale potom, co jsme zajeli do lesa za kopec, jsem to už neviděl... Letadlo to určitě nebylo, tím jsem si jist!

Vím, že možná to zní divně, ale letadlo to určitě nebylo, protože se zajímám o letectví a nikdy jsem nic podobného neviděl, takže je to stejně velký otazník, alespoň pro mě...

Autor: aureon





Děti viděly UFO

18. února 2010 v 13:39 | Fox Mulder

Děti viděly UFO

Událost, na kterou nemohu zapomenout se udála v září roku 70 nebo 71 v Třinci na severní Moravě.

Jako 10-ti nebo 11-ti leté děti jsme pozorovali na obloze v odpoledních hodinách podivný srpek - jakýsi "měsíček", který stál na místě. Ten den létaly nad městem stíhačky, což bývalo v tom regionu v té době velmi neobvyklé.
K večeru nás, klukovskou partičku, napadlo pozorovat jev divadelním kukátkem. Pamatuji, že kolem své osy se otáčelo něco jako trojúhelník a měnilo to barvy - pamatuji si žlutou, oranžovou, snad i do zelena. Pak jsme museli domů a ráno už nic na obloze nebylo.
Pamatuji si vzrušenou debatu ve škole-učitelé nebyli schopni nám odpovědět. Jeden ze spolužáků měl otce, který vše údajně pozoroval v lidové observatoři a tito amatérští astronomové prý taky nevěděli, co je to za úkaz (pokud si pamatuji, prý telefonovali do Ondřejova, tam jim prý také neporadili).

Na událost se během času zapomnělo, ale mne dodnes nikdo nedal uspokojivou odpověď, co to mohlo být...
Autor: Petr K.






Ohnivý mrak

18. února 2010 v 13:28 | Marda

Ohnivý mrak


Byl teplý letní večer a u nás byla na návštěvě teta. Já měl tehdy 7 let.

Když byla teta na odchodu, tak jsme se s mamkou rozhodli, že ji půjdeme vyprovodit až k jejímu domu. Bydlíme na vesnici mezi kopci, tak to tu není moc velké. Když jsme přišli k domu tety, tak se teta rozhodla, že nás taky ještě vyprovodí :-)
Když jsme vyrazili, na nebi se objevil ohnivý mrak a poletoval pořád sem a tam. Když jsme přišli do naší ulice a my jsme chtěli utíkat pro foťák, oblak vyletěl do nebe a zmizel kdesi ve vesmíru.

Vidělo to několik dalších lidí a pan Ňorek volal i policajty, ale ti jen kroutili hlavou. Dodnes jsem žil s tímto zážitkem v mysli, až když jsem jednou brouzdal internetem a narazil jsem na stránkách UFO na foto, které bylo přesnou kopií toho objektu nad mou vesnicí:




Autor: Mr.Hyde1






Strach z mimozemšťanů

18. února 2010 v 13:13 | Fox Mulder

Strach z mimozemšťanů

Jako malá jsem trpěla nevysvětlitelným strachem z mimozemšťanů... Jakmile o nich někdo začal mluvit, okamžitě jsem si zacpávala uši.

Jednou, když jsem při listování časopisem narazila na obrázek mimozemšťana, strašně mě to vyděsilo, až jsem se rozbrečela... Tenhleten můj strach trval asi tak tuším do patnácti...
Do té doby se mi také často v noci stávalo, že jsem se z ničehonic probudila a bylo mi hrozně špatně, tak špatně, že jsem musela jít zvracet, byla jsem bílá jako stěna a celá jsem se jenom klepala... Protože z toho byli špatní i moji rodiče, tak jsem nakonec musela k dotorce a ta mě poslala na několik vyšetření, ale nikdy se nepřišlo na nic, co by tyhle moje noční stavy mohlo způsobovat. Nakonec vše přestalo samo s vědomím, že už se nemusím bát, že už od nich budu mít klid...
Nepamatuje se sice na žádný otřesný zážitek z nějakého únosu, jak tu popisují mnozí, ale vždycky jsem měla pocit, že se mě to nějak týká. Když to pak najedou přestalo, pamatuji se dokonce, že mi to bylo možná trochu líto, že už pro ně nejsem důležitá a že budu zase jako ostatní normální lidi...

Jediné, na co si tedy ale vlastně vzpomínám je jeden zvláštní sen, co jsem měla asi jako sedmileté dítě...

Tehdy jsem měla v pokojíčku nad postelí obrázek se Sněhurkou a sedmi trpaslíky, byl namalován olejovými barvami na černém látkovém podkladu. Popisuji ho z toho důvodu, že se mi o jedné letní noci právě o tomto obrázku zdálo... Místo černého podkladu obrázku byla hvězdná obloha, nebo spíš jakoby pohled do vesmíru a ti trpaslíci mne brali někam na nějakou z těch hvězd jakýmsi výtahem.
Od té doby jsem měla strach, i přes velká tepla jsem odmítala spát s otevřeným oknem a vždy jsem usínala s hlavou pod dekou a navíc ještě otočená k oknu zády.

Dneska už mi to přijde spíš k smíchu, ale na ten svůj nevysvětlitelnej strach si pamatuju dodnes...

Autor: Sára





Trojůhelníkové UFO

17. února 2010 v 14:51 | Fox Mulder

Trojůhelníkové UFO


Bydlím v Luhačovicích a je to asi tak 4-5 let zpět,co jsem asi okolo 23 hod.-v létě viděla přímo nade mnou na nebi plném hvězd,"cosi".Popsala bych to asi jako tři červené body,tvořící trojúhelník,ale skrze ně,byli vidět ty hvězdy.Spíš to vypadalo,jako by v opravdu velké výšce letěli 3 letadla,ale ty svítí jinak a blikají a hučí,tohle bylo naprosto tiché a pomalu to odlétalo směrem na východ.Dost mi to nahánělo hrůzu,ale další dny jsem už nic neviděla.Myslela jsem jestli snad nevidím na oběžné dráze nějakou formaci satelitů-jestli je to vůbec možné-jako,že by byli viditelné i další dny,ale bohužel už nic.A něco podobného jsem viděla i v pubertě(1990),když jsem ještě bydlela s našima v paneláku ve Zlíně na již.svazích-něco podobného přelétalo nad panelákem stojícím vedle našeho-bydleli jsme ve 3.patře a dům o kterém mluvím stál pod naším panelákema já z obýváku viděla ten objekt na nebi-ten letěl na sever,a mimochodem to viděla i kámoška,která byla venku).A taky vzpomínám,že můj muž viděl předmět ve tvaru doutníku,který nám letěl přes zahradu(v luhač.)je to taky tak okolo 2002. a asi rok na to,možná 2 jsem já viděla ty světla.tak fakt nevím.

Monika



Trojůhelník

17. února 2010 v 14:48 | Fox Mulder

Trojůhelník


V létě zhruba před čtyřmi lety jsem vyšel na balkón a uviděl tři objekty seskupené do tvaru trojúhelníku, pomalu plující od SV na JZ.

Na chviličku jsem se podíval jinam, a potom už pluly o dost větší rychlostí, tentokrát seskupené do řady. Nechápu, jak se mohly tak rychle přeskupit, protože to byla jenom malinká chvilička, co jsem se nedíval.

Prosím Vás, kdyby někdo pozoroval podobné objekty, dejte mi vědět...

Autor: Koci



Šumpersko

17. února 2010 v 14:41 | Fox Mulder

Šumpersko


Včera, asi před hodinou ( kolem 18:45 ) jsem na obloze zahlédla podivný objekt.

Objevilo se to na jihu, bylo to celkem velké, postupně se to zmenšovalo, vypadalo to jako velmi rudě svítící hvězda. Pohybovalo se to trhavě a pomalu. Poté to náhle změnilo směr do boku a zmizelo. Viděli to ještě další dva lidé. Žádný hluk to nevydávalo.

Nemám z toho dobrý pocit, tyto věci mě velmi zajímají, ale mám z nich strach. Často se mi zdává o tom, že vidím něco na obloze a dnes se to vyplnilo. Každopádně to bylo velmi podivné. Nutno ještě dodat, že jsme to viděli v malé vesnici u Šumperka ( Sobotín ).

Autor: Ligeia



Komentář pod článkem:

Něco podobného jsem viděla já s rodinou vloni na silvestra.Bydlíme na sídlišti v Opavě v sedmém patře,odkud vždycky pozorujeme ohňostroj.Poté,co zhasla jedna z oranžových rachejtlí,jeden světelný bod se od ní oddělil a letěl asi dvě minuty stále stejnou rychlostí a zcela rovně až zhasl.Mysleli jsme,že to byla nějaká rachejtle.Ale asi za minutu letělo úplně stejné světlo,zase tak rovně směrem od centra.To už nám bylo divné a brácha donesl dalekohled.Nešlo v něm ale nic rozpoznat,jen velkou oranžovou kouli,která neblikala. V následujících pěti minutách takto nad sídlištěm přeletělo s prodlevami a velmi pomalu,ještě asi pět stejných světel.
Sissy







Žluté světlo nad obzorem

17. února 2010 v 14:28 | Fox Mulder

Žluté světlo nad obzorem


V srpnu 1998 mne po 22 hodině dcera upozornila na žluté světlo nad obzorem, které stálo na místě.
Dcera se mne zeptala, jestli v tomto místě vede silnice. S tím, že tam vidí svítit jedno světlo. Šel jsem k balkonovému oknu a dívám se směrem k vesnici Sentice na Brněnsku, kde nad obzorem toto světlo stálo dalších 20 minut. V tomto místě nevede žádná silnice a nehledě tomu, že obzor tvoří les. Světlo po již určené době zmizelo. Nezávisle jsem to pozoroval já i jiní sousedé.

Druhý den jsem se na toto téma bavil se sousedku, která tento jev také pozorovala. Protože chodí pozdě spát, šla na balkón kolem 24 hodiny a toto světlo údajně stálo nehnutě nad naším domem v Čebíně. To se opakovalo několikrát.

Autor: Miroe